1.3 Typy tanců

1) Vířivé tance

Tance s volnou nebo polopevnou vazbou na hudební doprovod.

V Čechách to jsou převážně Chodská kola a kolečka, na Moravě najdeme více takových tanců – Sedlácká, Danaj, Vrtěná, Točená, Čardáš…

2) Figurální tance

Tance s pevnou nebo polopevnou vazbou na hudební doprovod.

Najdeme různé způsoby rozdělení těchto tanců, uvádím zde jednu z možností:

a) Tance s pracovní a zvířecí tématikou

v tanci se napodobuje pracovní činnost nebo pohyb některého zvířete.

  • Pracovní – Švec, Kadlec, Pekař, Kominík, Řezník… 1. polovina tance je například polka nebo sousedská a 2. polovina znázorňuje, napodobuje pracovní činnost.

  • Zvířecí – Bažant, Kohut, Slepička, Žabský… Během tance se napodobovaly typické pohyby zvířat, se kterými se lidé denně setkávali.

b) Běžné figurální tance

některé z nich získaly velkou oblibu a rozšířily se po celém našem území. Texty písní k tancům vypovídají o životě lidí, událostech a příhodách každodenního života. – Kalamajka, Šotyška, Mrákotín, Žid, Andula…

c) Dvojtance

je to skupina tanců, které mají dvě části. Každá část tance má jiné předznamenání, většinou se střídá 3/4 a 2/4 takt. Změna taktu nastává až po ucelené hudební periodě (hudební frázi). Je možné, že vznikly tak, že se oblíbené tance rozdílného taktu hrály často za sebou, a tak se později spojily v jeden tanec. Rejdovák a Rejdovačka, Šátečkový, Zahradníček…

d) Tance s proměnlivým taktem - mateníky

také označované jako směsek, zelený kúsek, klatovák, latovák atd. (většinou se střídá 2/4 a 3/4 takt). Tempo se mění během jedné hudební periody, po několika taktech – pravidelně, nepravidelně, bývá i mezihra – mají různou hudební stavbu. Mateníky jsou dokladem velikého hudebního i tanečního nadání našeho lidu.

3) Tance národního obrození

tance s polopevnou vazbou na hudební doprovod, mají však na jeden tanec několik písní.

Byly to salonní tance – polonéza, valčík, polka, mazurka a další. Tyto tance mají různé taneční figury (dané pohybové motivy), ale tanečníci je mění podle vlastní invence a taneční dovednosti.

Česká beseda

vznikla šedesátých letech 19. století při potřebě obrody lidové kultury a řeči našeho národa. Česká beseda vznikla na popud Jana Nerudy. Pásmo ze starších oblíbených českých tanců sestavil taneční mistr Karel Link (královský zemský učitel tance), hudbu podle původní předlohy upravil hudební skladatel František Heler. V roce 1863 tančilo besedu již 24 párů, tančila se na všech českých bálech a stala se ve své době až manifestací za obrodu češství. Česká beseda má formu kvadrily - čtverylky (tančí ji čtyři páry) má čtyři části, ve kterých se objeví čtyři tance:

  • Úvod – „Bratři sestry buďme jen veselí“
  1. Sousedská, Furiant, Polka, Řezanka 
  2. Kominík, Furiant, Obkročák, Polka
  3. Rejdovák, Furiant, Hulán, Kalamajka
  4. Sousedská, Furiant, Kuželka, Andulka, Sousedská
  • Závěr – Bavorák a Strašák

Last modified: Tuesday, 24 March 2015, 10:42 AM