Osnova témat

  • Úvod

    Logo ESF

    KINETOGRAFIE
    • Téma 1

      1. Grafický záznam tance

      Taneční notace neboli taneční písmo existuje v mnoha podobách. Většinou se jedná o systémy záznamu tance, které byly ve svém použití omezeny časově/historicky nebo/a tematicky. Vznikly pro zápis určitého typu tance v určité době. Na rozdíl od notového zápisu hudby nedošlo v případě tance k tomu, aby se jeden způsob zápisu stal všeobecně používaným v evropském (západním) nebo dokonce v celosvětovém měřítku.
      Z množství metod dosáhla největšího uplatnění Beauchamps-Feuilletova notace v 18. století a ve 20. století choreologie manželů Beneshových a kinetografie Rudolfa Labana

    • Téma 2

      2. Kinetografie Laban - obecná charakteristika


      Labanova kinetografie je metoda grafického zápisu tance/pohybu, kterou lze použít univerzálně pro jakýkoli druh a styl. Dovoluje také různou míru přesnosti zápisu, od zběžného záznamu hlavních charakteristik pohybu po přesný, zcela detailní záznam individuálního stylu určitého interpreta. Používá speciálně vytvořených grafických značek, analogií s hudebním zápisem (na výšku postavená notová osnova) a inspirovala se v Beauchamps-Feuilletově metodě. Dnes existuje v několika „národních“ variantách, mezi kterými jsou drobné odchylky: verze německá (zprostředkovaná žáky Albrechta Knusta) a anglická (Valerie Preston-Dunlopová), maďarská a americká (Labanotation).

    • Téma 3

      3. Kinetografie Laban - základní principy


      Základním východiskem Labanovy kinetografie je sledování pohybu těžiště těla, tzv. přemisťování. Rudolf Laban se nesnažil definovat nějaký pohybový ekvivalent komorního „a“ v hudbě. Tím by snad mohl být nějaký univerzální stoj nebo krok, ale jak ho přesně, matematicky určit? Sledování a zápis změny polohy těžiště tento problém vyřešilo: metoda se nesnaží určit statické východisko pohybu, ale reflektuje kinetický ráz tance. Pomocí soustavy 9 směrových znaků a omezeného počtu dalších doplňujících značek zaznamenává tato notace pohyb těžiště v prostoru i pohyb částí těla, které nejsou nositeli váhy těla, a to všechno vzhledem k času.

    • Téma 4

      4. Kinetografie Laban - základní znaky a způsoby zápisu

      Taneční notace neboli taneční písmo existuje v mnoha podobách. Většinou se jedná o systémy záznamu tance, které byly ve svém použití omezeny časově/historicky nebo/a tematicky. Vznikly pro zápis určitého typu tance v určité době. Na rozdíl od notového zápisu hudby nedošlo v případě tance k tomu, aby se jeden způsob zápisu stal všeobecně používaným v evropském (západním) nebo dokonce v celosvětovém měřítku.
      Z množství metod dosáhla největšího uplatnění Beauchamps-Feuilletova notace v 18. století a ve 20. století choreologie manželů Beneshových a kinetografie Rudolfa Labana.

    • Téma 5

      5. Kinetografie Laban - pomocné znaky

      Pomocné znaky slouží k detailnějšímu určení pohybu, dodávají specifické informace např. o kvalitě pohybu, způsobu vedení pohybu apod.

      znaky pro jednotlivé části těla: Kinetografie disponuje soustavou znaků pro jednotlivé části paže a ruky, nohy, prsty, hlavu, tvář, části trupu, pas atd. Je tak možné zapsat všechny detailní pohyby, používají se pro ně směrové znaky jako u gest nohou a paží.

    • Téma 6

      6. Kinetografie Laban - partitura a pohyb ve skupině

      Pro zápis ucelené taneční formy používáme kinetografickou partituru. Obsahuje tolik paralelně běžících kinetografických osnov, kolik různých paralelních tanečních akcí probíhá. Před partiturou se uvádějí formule, vyjadřující specifické informace o tanci, počtu tančících, jejich vzájemném postavení apod. V partituře se také používají různé zjednodušené zápisy stále se opakujících typických pohybů, znaky pro opakování (repetici) atd. Obvykle je také partitura synchronizovaná s hudebním zápisem, takže je patrná souvislost s hudebním doprovodem tance.

      • Téma 7

        7. Kinetografie Laban - úkoly a cvičení