Osnova témat

  • Téma 3

    3. Pohybová průprava

    Je to disciplína, která má za úkol zvyšovat koordinaci, pohybový rozsah a pohybové dovednosti žáka. Od základních cvičení se postupuje směrem k tanečnímu projevu. Způsob cvičení využívá přirozených pohybových možností lidského těla, rozvíjí je a propracovává na základě anatomických zákonitostí. Rovnoměrně vypracovává všechny svalové partie a zvyšuje pohyblivost kloubů a páteře. Nemůžeme se však spokojit jen s dokonalou formou pohybu a vypracováním maximální síly a pružnosti těla, ale zaměřujeme se stejným dílem i na tělesnou citlivost a výrazovost pohybů.
    Snahou je vypěstovat schopnost jemně odstínit rozdíly svalového napětí, která je závislá na uvědoměle procítěné svalové práci. Střídáme proto pohyby vedené, švihové, pohyby s maximálním napětím i uvolněním. Vypracováváme lehkost i tíhu, prudkost pohybu, schopnost rychlých dynamických i rytmických zvratů, pracujeme na technice dýchání – spojování dechu s pohybem tak, aby napomáhal technickému provedení pohybů.
    Důležitá je i schopnost plynulé vazby svalové činnosti s vnitřními pocity, který je pro odstupňování intenzity pohybu rozhodující, jejich sloučení vytváří konečnou formu a výraz. Proto od začátku výuky základních principů pohybu je spojujeme s vnitřním prožitkem.

  • Téma 5

    5. Taneční průprava

    Pro zdravý a přirozený rozvoj dítěte, jeho schopnosti vnímání krásy  a především probouzení  fantazie, která je podmínkou jakékoliv tvůrčí činnosti člověka je spojení pohybu s hudbou jedna z nejpřirozenějších cest vedoucí k bohatosti života dítěte, dospívajícího jedince.
    Pohyb vždy patřil k základním projevům člověka – ať se jednalo o vyjádření radosti, oslavy síly, vítězství, ale též jako projev smutku, bolu či strachu. Rytmickým doprovodem byly především podupy, potlesky, vlastní hlasové projevy, zapojení spolutanečníků, či přihlížejících. I v dnešní, technikou prostoupené době se vlastně na těchto elementárních potřebách a tím i projevech mnoho nezměnilo. Naopak – čím více hluku, tím více je třeba ztišení, čím dokonalejší zvuk přenášený technikou, tím více lidský hlas očaruje svojí barvou, atmosférou, schopností navázat kontakt. A to je jedno z dalších základních poslání umělecké výchovy dítěte – schopnost navázání kontaktu s hudbou, s partnery, s prostorem, s publikem.
    Ideálem pro začátek hudebně-taneční výchovy by bylo samozřejmě dítě znající základní dětské popěvky, písničky, říkadla z domácího prostředí, dítě usínající za tichého hlasu maminčiny ukolébavky – realita je však daleko prozaičtější. A přesto má cenu se pokoušet o ono objevování krásy kolem nás, v nás.
    Zaměříme se především na spontánní dětský projev, který dále rozvíjíme, obohacujeme o nové podněty, zážitky a fixujeme správné návyky a postupy.