Osnova témat

  • 1. Lidové tance

    Jak tance vznikaly a rozšiřovaly se? Vznikaly u nás podle přirozeného nadání slovanského lidu. Malá slovní nebo hudební změna dala vzniknout i taneční obměně. Jiná slova dala tanci i nové jméno, tak se postupně z jednoho tance vyvinulo tanců několik. Tance, písně, povídačky, pohádky a lidové umění se přenášelo ústní tradicí. Mnohdy se stávalo, že si zpěvák nebo tanečník opakoval po svém, co viděl a co se naučil. Zapomenuté nahrazoval a podle potřeby obměňoval. Tance i písně se také přenášely přespolními ženitbami a vdavky. Proto najdeme sobě podobné tance na mnoha místech. Některé lidé zapomněli dříve, než se je pokusil někdo zaznamenat. Jiné tance se těšily takové oblibě, že se rozšířily po celém našem území – staly se „všečeskými“. Sami muzikanti oblíbené tance přenášeli jinam a doporučovali je na zábavách. Tak se stalo, že některé tance jako Rejdovák, Rejdovačka, Ruchadlo, Řeznická, Holubička, Hulán, Zahradníček, Švec, Kalamajka, Vrták či Manžestr byly známy všude po Čechách i na Moravě.

    Pro ilustraci snad jeden citát z Vycpálkovy sbírky: „Dyž starej Hejčí byl mladej, tehdáž jich bejvalo jen pět, šest párů. To dyž začali, vostatní přestali. To když sme chtěli mít v kole prázno, tak někdo si dal zahrát takovou Kalamajku, Ruchadlo, Strníště, Břiteu a hned sme měli prázno. Vostatní to neuměli.“ – citát je i výpovědí o různé zdatnosti tanečníků, ne všichni dovedli tančit celý taneční repertoár oblasti ve které žili.

    Lidové tance jsou nedílnou součástí národní kultury – její umělecké vyjadřovací prostředky vytvořily nejširší lidové vrstvy. Krystalizace stylu probíhala po staletí vzájemným ovlivňováním – mezi jednotlivými oblastmi, městem a vesnicí, někdy i vesnicí a zámkem.
    Lidový tanec – je umění se znaky múzickými = slovesné, hudební, dramatické a hlavně taneční. Na území naší republiky není jednolitý formální styl, ale velké množství různých stylů, žánrů a technik – i přes tuto rozdílnost je typickým projevem na území ČR.

    Stránky: 5
  • 2. Lidová hudba a hudební nástroje

     

    Lidová hudba byla živnou půdou pro rozvoj písní i tanců. Styl jejího hraní se podílí především na utváření charakteru kroku. Mezi tancem a doprovázející muzikou je těsný vztah. Hudba, zpěv a tanec tvoří neoddělitelnou jednotu, jsou na sobě závislé a jakákoli změna ve složce jedné se odrazí i v ostatních částech.

    Naše území se rozděluje na dvě velké hudebně odlišné oblasti: Západní - instrumentální a Východní - vokální.

    Stránka: 1
  • 3. Tradiční oděv, obuv

    Co je lidový oděv? Souborné označení pro oděvní součástky lidové komunity. Vyznačuje se charakteristickými znaky, kterými se liší od historického kostýmu; vzniká a vyvíjí se anonymně, jen zvolna přijímá nové prvky, formuje se na určitém území, v posledních staletích stále jasněji vymezeném. Pojem lidový oděv se často ztotožňuje s výrazem kroj. Termín lidový oděv je širší; označuje oděv všech lidových vrstev včetně zemědělských, ve všech jeho podobách a ve všech fázích vývoje. Je spjat s konkrétním geografickým prostředím, které poskytuje materiál k jeho zhotovení a podmiňuje určitou konstrukci oděvu. Na charakteru jsou znatelné vlivy historického kostýmu, které na něj působily zprostředkovaně přes střední vrstvy s určitým časovým zpožděním. Výrazně oděv poznamenaly některé jeho funkce, například rozlišovací (pohlaví) nebo označující věk. Oděv označoval stav (čepec u ženy), sociální postavení nositele oděvu, náboženské vyznání. (Lidová kultura, Praha 2007)

    Stránky: 2
  • 4. Tance

    Stránka: 1
  • 5. Osobnosti

    Stránka: 1
  • 6. Základní taneční kroky

    Popis základních tanečních kroků je doplněn instruktážními jednopojmovými videozáznamy.

    Stránky: 17
  • 7. Pohyb v prostoru

    Nejpřirozenější dráha pro pohyb v prostoru je kruh. Většina našich tanců je v postupu po kruhu nebo v točení po malém kroužku. Rovné dráhy, přímky a diagonály nejsou v našich tancích obvyklé, avšak je možné najít i takové tance, které postupují po jiném prostoru či půdorysu.
    Pro procvičení základních, ale i dalších tanečních kroků lidového tance lze využívat všechny možnosti. Je však třeba mít na paměti který prostor či dráha je pro daný prvek původní, a tedy nejpřirozenější.
    V kapitole "Otáčení v lidovém tanci" najdete možnosti postupu a způsoby otáčení po kruhu. Další poznámkou pro pohyb by mělo být, že hlava nesleduje ostře směr postupu při otáčení, jen jej mírně sleduje.  Při víření v páru je pohled směřován k partnerovi, a to jak v jednoduchých zátočkách za lokty, tak i ve víření při tanci dokolečka a dalších tancích tohoto typu.
    Při postupu po rovné dráze - vpřed, diagonály, vzad - je nutné dodržet mírné sledování směru postupu. Dále pak je třeba při otáčení po rovných drahách zachovat obrat o celých 180°, jinak se dráhy postupu deformují, nejsou přímé.

    Stránky: 2
  • 8. Párové taneční držení

    Je mnoho různých způsobů tanečního držení a poloh paží, uvádíme zde taková, která se objevují nejčastěji.

    Stránky: 3
  • 9. Otáčení v lidovém tanci - základní kroky

    Nejobvyklejším způsobem otáčení je doprava po kruhu ve směru tance, to znamená proti směru hodinových ručiček. To je lehčí způsob otáčení jednotlivců i páru neboť nevyžaduje dodržování obratu přesně o 180°. Díky postupu po kruhové dráze je úhel obratu o něco menší než po dráze rovné.  Těžším způsobem je otáčení doleva po kruhu ve směru tance (proti směru hodinových ručiček). V případě těžšího způsobu platí pravidla nášlapů stejně, jen pro druhou nohu. Dalším způsobem otáčení po kruhu je směr pohybu po směru hodinových ručiček. Není tak obvyklý, ale platí pro něj stejná pravidla. Jednodušší je otáčení doleva, proti směru tance (po směru hodinových ručiček), těžší je pak otáčení doprava proti směru tance (po směru hodinových ručiček). Držení může zůstat stejné jako v případě otáčení po směru tance (chlapec zůstane ve stejném postavení i pozici), avšak je možno držení vyměnit a mířit spojenými pažemi do směru pohybu, toto platí v případě polkového zavřeného držení.

    Většina základních kroků v lidového tance se provádí i v otáčení.

    Jednoduchý princip, který platí pro otáčení, je dodržení směrového kroku a kroku kterým otočíme nebo dokončíme obrat. Naučíme-li se dodržet směrování čelem a zády do směru pohybu a nasměrování kroku špičkou a patou do směru pohybu, nebude otáčení jednotlivě ani v páru žádný problém.

    Naučíme se nejprve otáčet kroky jednotlivě doprava a doleva, v přirozeném směru pohybu – to znamená pravou doprava a levou doleva. Pak zvláště pro chlapce a pro otáčení v páru otáčíme levou s nášlapem patou do směru doprava a pravou s nášlapem patou do směru doleva.

    Po zvládnutí obou těchto způsobů lze přistoupit k otáčení v páru. Je třeba si uvědomit, že při otáčení v páru je osa pro otáčení společná, je třeba, aby se oba partneři rovnoměrně vyvažovali ku společné ose otáčení. Párové taneční držení musí být vyvážené a pevné, partneři se navzájem lehce opřou do dlaní partnera. Při otáčení je třeba dbát nato, aby byl směrový krok našlápnut mezi partnerova chodidla. To znamená při otáčení doprava našlápnout pravou nohou mezi partnerova chodidla, při otáčení doleva levou.

    Stránka: 1
  • 10. Varianty a vazby základních kroků, jednotlivě i v páru

    Taneční kroky lidového tance mají velkou variabilitu, jak v oblastním provedení, tak v různých variacích a spojení kroků do vazeb. Základem nám mohou být spojení kroků, které najdeme v popisech jednotlivých tanců, a pak lze tvořit i další variace kterými procvičíme kroky samotné a vazby kroků, které nejsou obvyklé.
    Při tvoření variací je třeba dbát na jednotné použití kroků z jedné folklorní oblasti. Rovněž je třeba při spojování kroků myslet na to, že v lidovém tanci platí snad více něž jinde, že v jednoduchosti je krása. Variace tvoříme tak, aby při provedení vycházely nohy do pohybu přirozeně; takzvaně když budeme dělat přesně co máme mělo-by nám vše vyjít bez velkého přemýšlení – kterou nohou? Lidé se tancem a při tanci chtěli hlavně bavit, nechtěli přemýšlet co a jak tančit.
    Spojujeme kroky 2/4 rytmu – chůze, polka, obkročák, skočná, cval, 3/4 rytmu – sousedská, dvoukrok, trojdup, mazurka a podobně. Při procvičení variací pro tance s proměnlivým taktem je možné kombinovat kroky 2/4 a 3/4 vzájemně.
    Tvoříme zpočátku variace pouze jednoho kroku, kdy použijeme různé způsoby natáčení, otáčení, postup rovně vpřed či vzad. Po procvičení jednotlivě je většinou možné stejnou variací pokračovat v páru, kde lze přidávat změny držení, podtáčení i otáčení v páru.

    Stránka: 1